Dnes si něco povíme o smrkovém dřevu. Smrk ztepilý je u nás nejběžnějším jehličnatým stromem, ale nebylo tomu vždycky tak.
Postupně totiž nahradil choulostivější jedli, jež bývala mnohem rozšířenější. Také se o smrku můžete dočíst, že výborně čistí vzduch a dokáže denně uvolnit velké množství kyslíku. To ovšem platí pokud je strom živý a zdraví, a neobtěžuje ho například kůrovec. Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. No a od posledně už víme, že je dlouhovlákný. Toho si můžete nejpépe všimnout v lese, když do smrku uhodí blesk jak je lom dlouze roztřepený naproti jiným dřevinám. Tesař používá smrkové dřevo na trámoví, bednění i podbití. Truhlář na tzv.selský měkký nábytek a nebo se zněj lisují třívrtsvé biodesky, které mají skvělou tvarovou stabilitu. Zedník má smrk rád na hladítkách, při bednění a u podlážek lešení. Horník jej používá na výdřevu v dolech. Chataři a chalupáři jím kromě obkládání rádí topí :-). Zvláštností je nesporně tzv.rezonanční smrk. Je nenahraditelný při výrobě hudebních nástrojů. Z jeho dřeva se totiž lepí přední ozvučné desky houslí, kytar, mandolín či viol. Smrkové dřevo je ovšem lákavé sousto pro dřevokazným hmyz a to především červotoče. Hotové výrobky je nejlepší už preventivně chránit vhodným nátěrem.
